V únoru nás často provázely zasněžené a zároveň slunečné dny. Právě v těchto pohádkových dnech si děti venku mnoho užívaly. Ven se vyrazilo co nejdříve, kvůli oblíbeným hrám ve sněhu, ale třeba i kvůli pomoci zvířátkům. Každá třída donesla do krmelce pro zvířátka spoustu jídla. A třída Veverek tuto pomoc absolvovala dokonce v ne moc tak pohádkovém počasí… Ale všichni cestu sněhovou a zachumelenou zvládly na 1. Nic jiného nezbývalo, pomoc zvířátkům byla důležitá a dobrý pocit po ní k nezaplacení.
Těsně před rychlým táním sněhu uprostřed měsíce se konaly zimní závody na hřišti manželů Zátopkových. Rozmístily se vlajky, projely dráhy a jelo se. Děti se snažily dojet co nejdál, tvořily nové rekordy, fandily přátelům a občas se z lopaty pěkně vysypaly. Za účast byla sladká smajlíková odměna. Děkujeme za tyto poskytnuté čokoládové smajlíky, vzbudily velkou radost.:-)
I tento měsíc přijelo do MŠ divadlo. Opět paní herečka s šikovným osvětlovačem představili dětem blízké situace a příběhy, se kterými se běžně setkávají, nebo se jim přímo dějí. Použili velmi poutavé metody: světla, magnetickou sílu a hudbu. Každý se pak mohl na divadelní kouzla jít podívat zblízka a vyzkoušet si.
Předškoláci se během programu KRNAP učili o koloběhu vody, skládali puzzle, pracovali v týmu, tvořili skupiny dle barev a čísel, rozdělovali obrázky, hádali hádanky a zkoumali roztátý sníh ve skle – jeho konzistenci nebo jak dlouho stačilo k tomu, aby se v místnosti roztál.
V masopustním týdnu vládla nedočkavost – kdy že už bude ten karneval… Každý se těšil na svou masku. A dočkaly se, to bylo pohádkových a filmových bytostí. Všechny jsme si prohlédli, s hudbou zatancovali a samozřejmě i zasoutěžili.
Soutěží bylo dost pro všechny – namotávání aut, házení do šaškovských kruhů, skákání dle barev nebo čísel, chůze po chůdách, lovení ryb z rybníka od vodníka, skládání známého Františka z Kouzelné školky, v týmu bylo třeba dostat míček do díry na velké šaškovské desce, a poslední soutěž – po společném zhodnocení karnevalu ta nejoblíbenější: stříhání pověšených bonbonů. No, a ten bonbon si děti mohly sníst. Starší děti stříhaly s jedním okem zakrytým, aby to měly trochu těžší.
Nakonec dopadl i očekávaný lyžák a v tom nejlepším možném termínu, jaký jsme si mohli přát. Bylo krásné slunečné počasí jako objednané. Všichni lyžaři získali nové zkušenosti díky snaze a překonávání se, ale také díky trpělivým instruktorům.
Sníh je pro děti velmi lákavý. Na vycházce vždy dětské ruce za chůze šátrají na zem, aby honem vytvořily alespoň malou kouličku… Tak uvidíme v březnu, kolik ještě děti postaví sněhuláků, bunkrů, obyčejných či zdobených koulí apod… 🙂
