„Já už se těším na ten fotbal…“ znělo ráno od některých dětí, než jsme vyrazily. Bylo na co se těšit, dokonce i na samotnou cestu na stadion. Šly jsme přes park a najednou radostný, avšak opatrný výkřik: „Hele, veverka!“. A hned dvě. Byly od nás tak blízko, skákaly kolem stromu a poté po větvičkách před námi. Jako kdyby se předváděly. Děti si je mohly celkem dlouhou dobu pozorovat, to byla podívaná. Jenže čas ubíhal a stadion nepočká. Na stadionu se nám dostalo milého přivítání a také nám přidělili vlastní šatnu číslo …..? Zkuste se na číslo zeptat dětí (bylo to číslo 3), samy ho poznaly na dveřích. Na hřišti bylo více stanovišť a na každém se nám věnoval jeden ze zkušených fotbalistů. Děti hrály zápas proti sobě, zdolávaly připravenou dráhu, trefovaly se do brány, vedly míč v lanové dráze a tím trénovaly jako správní fotbalisté. Nakonec se snažily kamarádovi medvědovi trefovat tenisákem do pusy.

Všechny děti se celou dobu aktivně a s chutí pokoušely o co nejlepší své výkony a dostalo se jim opravdu velké pochvaly nejen od nás, ale i od fotbalistů a trenéra. A že by byl někdo unaven? Možná ano, ale… „Můžeme si ještě oběhnout hřiště?????“ Jistě.
Celý stadion opravdu na závěr oběhly.

Na dětech byla vidět radost i spokojenost ze sebe samotných. Turnaj byl perfektně zorganizovaný a moc si to všichni užily. 🙂